Dalton

Dáš-li dítěti rybu, nakrmíš je na jeden den.
Naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu na celý život.
Čínské přísloví

Co je to dalton?

Daltonský plán jako novou vzdělávací metodu představila světu Helena Parkhurstová na počátku dvacátého století. Stejně jako další alternativní pedagogické směry té doby – Freinetovská škola, Waldorfská škola, škola Montessori apod. – viděla ve vzdělávání dětí příležitost pro rozvíjení nejen základních vědomostí a dovedností, ale i rozvoj celé jejich osobnosti. Daltonský plán má na rozdíl od dalších „alternativních proudů” velkou výhodu, protože se nejedná o ucelený systém, který je nutné dodržovat, ale o soubor principů a organizačních postupů, které ovlivňují styl výuky.

Dalton se opírá o tři základní principy – zodpovědnost, spolupráci a samostatnost. Tyto principy vyzývají a podněcují žáka, aby se stal aktivním účastníkem vyučování. Rozličné aktivity, které při daltonském vyučování probíhají současně, vytvoří dostatečně stimulující prostředí pro práci všech dětí. Zapojíme-li do práce všechny děti, zvykáme je na týmovou práci, která je čeká v budoucím profesním životě. Naučí se respektovat jeden druhého, zodpovědnosti za splnění všech zadaných úkolů, zhodnotit svoji práci ve spolupráci s učitelem i samostatně.

Zachová-li učitel základní principy daltonské výuky, má víceméně volnou ruku v tom, jakým způsobem vede žáky, co po nich bude vyžadovat, na jakých pravidlech se společně dohodnou, jaký způsob „administrativy” si ve třídě zvolí, kde budou zaznamenávat splněné úkoly, jakým způsobem budou provádět sebehodnocení a hodnocení učitele, jak kontrolu získaných vědomostí. Zde, víc než jinde, může platit „jaké si to uděláš, takové to máš.” Proto v naší škole nenajdeme dvě třídy, které by pracovaly naprosto stejným způsobem a kopírovaly jedna druhou. Ve všech se ale setkáme s uplatněním daltonských principů, s různými variantami daltonských pravidel, s různými typy hodnotících tabulí a bloky samostatné práce. Dalton dává žákovi možnost – v rámci předem dohodnutých pravidel - samostatně se rozhodovat: vybrat si místo jiné než v běžné hodině, pracovní koutek na chodbě, práci na koberci apod., vybrat si z nabídky předmětů ten, kterým chce začít, zvolit si pořadí úkolů, způsob zpracování, určit si, zda bude pracovat sám nebo spolupracovat apod. Poskytneme-li dítěti dostatek svobody při práci, učíme ho zodpovědnosti a umožníme mu, aby kreativně pracovalo vlastním tempem a ve vlastním časovém rozvrhu.

Ke sledování průběhu žákových pokroků v daltonském bloku využíváme daltonské kontrolní tabule, na které žáci značí pomocí barevných magnetů splnění úkolu. Proč tolik „zbytečných” úkonů a činností? Nejen, že si děti zvyknou na určitý systém práce, ale učitel zároveň získává přehled o tom, v jaké fázi samostatné práce se žáci právě nacházejí, jakému předmětu dávají přednost, jaké je jejich pracovní tempo. Žáci sami také vidí, jak daleko jsou s prací jejich spolužáci. V době, kdy děti pracují v daltonském bloku, postava učitele jakoby ustoupila do pozadí, učitel přijímá pozici „poradce či trenéra.” Děti za ním chodí s problémem až tehdy, když vyčerpaly všechny možnosti, jak úlohu vyřešit samostatně – s pomocí učebnice, encyklopedie, počítače nebo spolužáků. Pokud žádají o pomoc učitele, dostanou od něj pouhý návod k řešení, nikdy ne správnou odpověď.

Zde možná namítnete, že ne všechny děti mají dovednosti a schopnosti na tak vysoké úrovni, aby zadané úkoly samostatně zvládly na 100%. Máte určitě pravdu. Učitel ale žákovi „nepodsouvá” hned v úvodu práce myšlenku, že úkol nezvládne. Zná „své” děti natolik, aby nepřeceňoval jejich schopnosti a zároveň je také nepodceňoval. Zadává žákům úkoly v takovém rozsahu a přiměřené náročnosti, aby je s využitím daltonských principů zvládli.

Daltonský blok

V naší mateřské škole se děti seznamují s principy daltonu už od tří let. Postupně si zvykají na denní rozhovor v kruhu, kde se seznámí s programem samostatné práce, opakují si pravidla třídy, hodnotí svoji práci a vyprávějí si o běžných „radostech a starostech”. Z nabídky „úkolů” si vybírají činnost pro daný den. Naučí se ukládat pomůcky na správné místo, zařadit zpracovaný úkol do svého portfolia a vyznačit jeho splnění na kontrolní tabuli, ale také sdělit rodičům, jak se jim práce líbila. Tyto zkušenosti pak dětí využívají ve školní práci.

Daltonský blok v prvních a druhých třídách trvá dvě nebo tři vyučovací hodiny jednou i vícekrát týdně. Děti v něm samostatně pracují na úkolech z různých předmětů. Daltonský blok začínáme „rozhovorem v kruhu.” V úvodu probíráme to, co děti aktuálně zajímá, pak vysvětlíme podstatu všech úkolů samostatné práce, upřesníme způsob hodnocení, zopakujeme pravidla pro samostatnou práci, dohodneme se na výstupu a také na čase, kdy se opět v kruhu sejdeme k sebehodnocení a diskuzi o dokončené práci. Přehled úkolů pro daný daltonský blok mají děti k dispozici na „informační tabuli.”

Daltonská práce starších dětí na prvním stupni se liší pouze náročností a délkou daltonského bloku. Žáci pracují většinou v týdenních nebo i delších „blocích,” kde po vysvětlení učitelem v určených hodinách procvičují učivo nebo samostatně nastudují nové poznatky. Využívají zkušenosti a schopnosti daltonské práce z nižších ročníků – práci s knihou, práci na počítači, týmovou práci, sebekontrolu. Učí se komunikovat, respektovat se navzájem, přijímat kritiku a hodnotit sebe i svou práci a zodpovídají za dokončení v předem domluveném termínu. Vědí, že jejich práce bude testována a hodnocena učitelem.

Na druhém stupni využíváme „daltonské dovednosti” při zpracovávání prezentací a předmětových, třídních nebo celoškolních projektů. Co je vlastně myšleno slovem projekt – objevuje v různých souvislostech, v médiích, v různých oborech – ve škole? Pod slovem školní projekt si můžeme představit vše, co si žák vymyslí k danému problému – téma, cíl projektu a cestu k němu, jeho zpracování, vizualizaci a prezentaci. Možná to vypadá složitě, ale určitě to tak není. Chce to jen najít systém práce a dodržet předem stanovená pravidla. Pro nás učitele je důležité, abychom si hned na začátku uvědomili, že projekt není náš, že jde o projekt dětí. Přesto budeme mít v některých fázích chuť do jeho průběhu zasáhnout více, než bychom měli. Musíme ale zůstat jen rádcem a pomocníkem. K naší radosti se do celoškolních i dalších projektů velmi aktivně zapojují i děti z prvního stupně.

V projektech se věnujeme aktuálním problémům současného světa, které se stávají významnou součástí základního vzdělání. Jejich prostřednictvím si děti doposud roztříštěné znalosti spojí do jednoho celku a uvědomí si propojenost na první pohled spolu nesouvisejících věcí. Snažíme se zaměřit pozornost na oblast environmentální, mediální, oblast multikulturality, na sociální vztahy, na globální myšlení a mezinárodní vztahy.

Na závěr stanovíme konečný výstup projektu – časopis, plakát, počítačovou prezentaci, scénku – kterým děti představí výsledek své práce.

Pokud se i vy, rodiče, budete podílet nebo se třeba jen zajímat o tento způsob práce svých dětí, možná objevíte i to, co jste o svých dětech netušili a jaké dovednosti byste u nich nečekali.